Obyčejně neobyčejný den

AUTUMN, EXCLUSIVE, PSYCHOLOGY
Bylo to úplně obyčejné
páteční odpoledne. To jsem se tak velmi spontálně rozhodl, že si
zajdu na chvíli posedět do své oblíbené pražské kavárny,
kdybych ale věděl, koho tam potkám, možná bych si celou cestu
ještě rozmyslel.
 
Zahlédl jsem ho už přes výlohu. V kavárně
panoval čilý ruch, ale on, ve svém tmavěmodrém proužkovaném
obleku, černých lakovaných polobotkách a velkou gestikulací byl
k nepřehlédnutí. Byl ke mně ale otočený zády. Bohužel
neoplývám žádným šestým smyslem, takže jsem si vesele
pokračoval dál. U barového pultu jsem si objednal svůj oblíbený
nápoj. Naše pohledy se setkaly a nastalo trapné ticho. Počáteční
šok, že skoro po dvou letech opět vidíme toho druhého naštěstí
rychle opadl. Objali jsme se, dali si pusu a vzájemně si odpověděli
na pár otázek. Nervozita, která panovala jak z jeho, tak i z mé
strany se dala snadno pochopit. Nerozešli jsme se zrovna v dobrém.
Od té doby ale uplynulo spoustu času. Hodně se toho změnilo.
Změnil se i on. Na první pohled bylo zřetelné, že o sebe víc
pečuje. Vypadal skvěle svěže. Doufal jsem, že to samé si myslí
i on o mně. Po pár naučených frází, které se nikde na světě
neučí, ale stejně je každý umíme, mi nabídl místo u stolu,
kde už sedělo několik lidí. Odmítl jsem. Nechtělo se mi
zůstávat déle, než bylo nutné. Ale nakonec mě přemluvili.
Přinesl si z baru natočené pivo a posadil se vedle mne. Ani nevím
v jakém okamžiku nastal ten zlom, že náš rozhovor začal být
důvěrnější, než jsme oba na začátku chtěli. Přestali jsme
vnímat okolní svět. Oční kontakt byl znatelný. Občas mi
připadalo, jako by se jeho pronikavé zelené oči proměnily na
rentgenový paprsek, zkoumajíc každičký pohyb a detail mého
těla. Mohli jsme tam sedět a povídat si asi hodinu, možná dvě.
Z předchozích návštěv vím, že v této kavárně plyne čas
jinak, než tomu bývá normálně. Když už jsem musel jít domů,
nabídl se, že mě doprovodí. Jeho chování gentlemana se mi na
něm vždy líbilo. To bylo přesně to, co ho dělalo odlišným od
ostatních vrstevníků a proč bylo tak snadné, se do něj
zamilovat.
 
Venku už se setmělo. Pochválil jsem mu kabát. Pomalými
kroky jsme se blížili k mému domovu. Vyprávěl mi o své práci.
O tom, jak pro něj bylo těžké se vypracovat tam, kde teď zrovna
je. Kolik času tomu musel obětovat. Když jsme dorazili k cíli,
rozhodl jsem se pozvat ho dál. Kdybych tak neučinil, neznal bych
konec jeho příběhu. O jiném konci, o tom našem, bylo přitom již
dávno rozhodnuto. Oba jsme věděli, jak dnešní večer dopadne.
Chemie mezi námi nikdy nepřestala fungovat. Otevřeli jsme láhev
červeného, ale stihli vypít jen polovinu. Co vám budu povídat.
Noc to byla krásná. A probuzení ještě hezčí. Ranní káva do
postele je něco, co miluju. A on si to moc dobře pamatoval.
Vyměnili jsme si nová telefonní čísla a slíbili si, že si to
celé v brzké době zopakujeme. Potom se oblékl a zmizel ve
vchodových dveřích. A já spokojeně seděl na posteli, držel v
ruce obrovský hrnek kávy a cítil se šťastně.
 
Czech Blondýn

Advertisements

3 thoughts on “Obyčejně neobyčejný den

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s